Hromadná žaloba - dobrý krok?

Plán legislativních prací byl v této věci schválen dne 14. prosince 2016, kdy věcný záměr zákona o hromadných žalobách měl za cíl zavést komplexní a ucelenou procesní úpravu, která se ve svém znění bude inspirovat americkou „class action“. Impulsem byly především nároky spotřebitelů vznikající z nekalého podnikání či z protiprávních jednání podnikatelů. Takové nároky však mnohdy samostatně nedosahovaly takové ekonomické intenzity, aby byly jednotlivými spotřebiteli uplatňovány prostřednictvím soudního řízení. 

Zároveň byl jedním z prvotních záměrů fakt, že pokud jednotlivci takové nároky u soudu uplatní, vzniká zahlcení soudu drobnými nároky, které by bylo efektivnější řešit společně. Rovněž hrozilo riziko nejednotnosti v rozhodování soudů. Tím, jak se vyvíjela moderní společnost, tím spíše bylo téma hromadné žaloby aktuálnější.

Hromadná žaloba má být v České republice přijata ve formě nového zákona, a nebude tak součástí současné procesní úpravy. Toto rozhodnutí má i svůj praktický záměr, neboť se očekává přijetí nového procesněprávního předpisu namísto současného občanského soudního řádu. Novelizace občanského soudního řádu a zakotvení hromadné žaloby v současné úpravě by tak bylo řešením pouze dočasným. Rovněž by věcná působnost zákona neměla být omezena na vybraný segment společenské problematiky. K tomu se však odborná veřejnost nestaví kladně, neboť již v připomínkách k systematickému zařazení zákona je vyjádřena obava z absolutní dekodifikace civilního práva a nepochopení pro zařazení hromadné žaloby zvlášť. Tím spíše, pokud má být hromadná žaloba součástí sporného řízení. Dle vyjádření není zákonná úprava hromadné žaloby na obecné úpravě civilního řízení natolik závislá, aby se s přípravou muselo čekat na přijetí nové civilní úpravy. Zároveň se očekává přijetí zákona o hromadných žalobách dříve než nového civilního řádu soudního. 

Ze strany odborné veřejnosti se často objevují obavy z možného zneužití tohoto institutu. Možnému zneužití a poškození dobré pověsti se věcný záměr ve svém znění věnoval, avšak nevyhodnotil ho jako natolik závažný. Takové riziko prý lze očekávat při zavedení jakéhokoliv institutu. Doslova se k tomuto vyjadřuje tak, že: „Opět jde o reálné riziko, které je nicméně spojené se zavedením jakéhokoliv institutu. Stejně tak je možné zneužít individuální žalobu, insolvenční návrh či dokonce poškodit konkurenta mediálně i bez jakéhokoliv právního postupu.“ To se ovšem nezdá jako dostatečný argument, neboť individuální žaloba sama o sobě takové silné postavení nemá, na šikanózní insolvenční návrhy bylo již insolvenčním zákonem reagováno a poškození pověsti konkurenta je zákonnými normami ošetřeno. Věcný záměr k tomuto také dodává, že počítá s nástroji, které by měly takovému zneužití zabránit, čímž je zejména:

1. vysoký soudní poplatek při podání hromadné žaloby;
2. certifikační fáze ze strany soudu;
3. velká odpovědnost žalobce, který bude financovat celé skupinové řízení a v případě neúspěchu ve věci bude hradit náklady straně žalované.

Rovněž se lze přiklonit k názoru, že hromadná žaloba je vcelku účelným nástrojem pro formování veřejného mínění. Pravdou je, že čím větší řízení bude takto probíhat, tím spíše bude hojně medializováno. Obecně jsou medializované kauzy veřejností vnímány tak, jak jsou (mnohdy neodbornými) médii podávány, a nejsou tak pod tíhou kritického myšlení laické veřejnosti. To by mohl být likvidační nástroj pro případný spor s konkrétními firmami. Takovou žalobou pak totiž lze vcelku lehce vzbudit u veřejnosti nedůvěru vůči jedné konkrétní obchodní společnosti. Také lze takovou žalobou vyvolat vykonstruované řízení, kdy společnost bude napadena ku příkladu pro konkrétní vadu na věci, přičemž se přihlásí (již pro jistotu) mnoho dalších účastníků. Takové řízení může trvat roky, než se prokáže, že tomu tak nebylo, a obchodní společnost může do té doby přijít o miliony na svých ziscích, neboť obecná nedůvěra může přetrvávat od počátku sporu. Následně může přetrvat ještě dlouhou dobu poté, co řízení bude skončeno a hromadná žaloba nebude pro žalující úspěšná. V takovém případě se lze přiklonit k názoru, že je-li na straně jeden žalobce, řízení se do svého skončení nedostane do médií tak snadno, jako případ hromadné žaloby. Ta by potom mohla natolik poškodit pověst společnosti, že by se pro ni stala likvidační i v případě úspěchu ve věci. Oproti tomu však stojí zásada, že jednání je veřejné a veřejnost může být vyloučena jen v případech, kdyby veřejné projednání věci ohrozilo přísně utajované informace, obchodní tajemství apod. O to by se ale v tomto případě nejednalo, v sázce by byla pouze pověst společnosti. Jak se k tomuto zákon postaví? Jak zamezí šikanózním návrhům, kterým se dlouhá léta snažil zamezit v insolvenčním řízení?